Rozvod a alimenty, alimenty a rozvod. Nerozlučná dvojice termínů. Ukazuje, co bývalo a do doby, než vstoupí v platnost nový zákon, dosud je jedním z nejčastějších problémů při rozvodu.
Genderová specifika
Stejně jako mnoho a mnoho dalších jevů v realitě, má „vytváření problémů“ při rozvodu svá genderová specifika. Když ženy zneužívají rozvod a péči o dítě z rozváděného manželství k pomstě odcházejícímu partnerovi, vyvolávají u dítěte „syndrom zavrženého rodiče.“ V takových přích bývá slyšet „když mne opustil, tak už děti neuvidí.“
Muži zase častěji než ženy využívají k pomstě za rozvod neplacení výživného na dítě, neplacení alimentů. Momentálně je státem mnohem lépe ošetřeno vymáhání alimentů než potírání vzniku syndromu zavrženého rodiče. Přesto bývají alimenty stále zdrojem roztržek a zbytečného stressu.
Rozvod a alimenty: Obvyklé mylné představy
Velmi často se při rozvodech objevují doslova nestoudné požadavky matek. Představy o výživném dosahují astronomických částek. A stejně často si rozvádějící se muži představují, že budou výživné platit spíše mikroplatbami než normálním výživným. Alimenty, které by pokryly nejméně polovinu nákladů na péči o dítě. Obojí je špatně.
Rozvod a alimenty: Kolik?
„Ekonomové vyčíslili, že za výchovu a výživu od narození do 18 let věku zaplatí rodiče průměrně 1,6 milionu korun! S věkem náklady na výchovu potomka rapidně stoupají,“ píšou ekonomové. Pedagogové pak specifikují: „Malé dítě nás bude stát kolem pěti nebo šesti tisíc měsíčně. U starších je to 7–9 tisíc, bez škol a školek.“
Stanovení výživného, pokud dítě bude po rozvodu vyrůstat v péči jen jednoho z rodičů, by tedy mělo vycházet minimálně z těchto údajů. To jsou objektivně daná čísla. A pokud jde o rozvádějící se pár, který má nadprůměrnou, ne-li skvělo životní úroveň, měly by tu skvělou životní úroveň reflektovat i alimenty. Dítě má právo sdílet životní úroveň svých rodičů – i po rozvodu.
Falešná hrdost matek
Velmi často se při rozvodech objevuje falešná a zcela zhoubná hrdost matek. Zašprajcnutost dobře vyjádřitelná větou „nic po tobě nechci, já si to dítě uživím.“ Matka zde mylně předpokládá, že její „hrdost“ se vztahuje i na materiální zabezpečení jejích potomků. Přitom je jen málo tak bohatých matek, aby dítěti zajistily velmi dobrou životní úroveň. Tak, aby děti po rozvodu, kdy matka akceptuje zcela minimální výživné, aby ukázala svou hrdost, měly vysoký ekonomický životní standard.
„Socka“ – oblíbená dětská nadávka
Pokud má žena, aby nějak podivně „usvědčila“ exmanžela z křivdy ,jako opuštěná živořit o skývě suchého chleba, je to její volba. Po dítěti, které s expartnerem má, však podobnou askezi chtít nemůže a nesmí. Finanční nedostatek na dítě dopadá ničivě. Nemusí se jednat jen o tu nejhorší možnost – že nemá peníze ani na dostatek kvalitního jídla. Nesmíme zapomínat, že děti jsou velmi kruté. Dětská skupina – třeba školní třída – je zcela nemilosrdná. A že mezi dnešními dětmi je oblíbená nadávka „socka.“ Nouze v dětství tak může dítě poznamenat na celý život, protože ho vystaví stigmatizaci a šikaně od vrstevníků.
Výživné jsou peníze dítěte, ne matky
Že výživné musí odpovídat nákladům na péči o dítě, asi chápe každý rozumný otec sám. Po rozvodu manželství je jeho exmanželka „bývalou manželkou“ – ale jejich děti z toho manželství nejsou „bývalými dětmi.“ Řada matek však nechápe, že jejich odmítání výživného či akceptace směšně malé částky poškozují ne je samotné, ale nejvíce jejich dítě. To, ne ony, bude ve škole slýchat, že je „socka.“ A tak by při rozvodových debatách o výši výživného měli oba rodiče především chápat: Výživné nejsou peníze pro matku, pro „bývalou manželku.“ Jsou to peníze toho dítěte. Ani lakomství z jedné strany, ani falešná hrdost ze strany druhé u jeho rodičů by proto nemělo při stanovení výživného hrát žádnou roli.
Poradit se se mnou můžete i v této věci. Objednat konzultaci
